Psí kamarádi mne provází od mého narození. Tatínek měl především české fousky, úžasné lovecké plemeno, inteligentní, pracovité. Já stále toužila po štěňátkách. Ale provázela nás smůla. První feně nevyrostl zub a nemohla být uchovněna, bohužel nemohla předat své extrémní pracovní schopnosti. Po několika letech jsme pořídili další fenku ČF. Ta sice potřebovala trochu déle dozrát, ale stal se z ní také výborný pracant s výborným exteriérem. A hurá - uchovněna. Prvním krytí bylo neúspěšné, druhé ano, ale před půlkou březosti měla fena zánět a musela být vykastrována.
Když jsem poprvé otěhotněla a odstěhovali jsme se s manželem do našeho domečku, v té době jsem již toužila po border kolii. Ale mé úvahy směřovali k tomu, zda budu při mateřské zvládat své koně a temperamentní štěně. Rozhodli jsme se tedy pro "klidného" bernského salašnického pejska. Ze štěňátka vyrůstal hyperaktivní pes, ale úžasný k dětem. 
Když jeho život v 10,5 letech skončil, byla jsem rozhodnutá pro border kolii. Na internetu bylo spousta inzerátů, ale mne zaujal jeden, kde byla štěňátka s PP po pasteveckých rodičích, se kterými se provádí také canisterapie. Rozhodnutí bylo hned, takovou fenku chci, pracuji u koní a oveček a canisterapie je zárukou klidné, vyrovnané povahy. Místo plánovaného výletu na Velké Pardubickou jsem si to s dětmi namířila do Hrádku nad Nisou - Donín, do Chs Golem a přivezla si svůj sen, naší Jukkynku (Jukka Golem).
Tento výběr se vyplatil, z Jukky vyrostla velmi pracovitá pasačka, výborné povahy, milující děti a proti našemu berňáčkovi velmi klidná. V září 2014 jsme složili ZVOP, v září 2015 byla uchovněna.
